5 kroků, jak doma zbavit houby jehličí a lesního smetí

Základem není pamatovat si názvy, ale určit houbu podle několika nezávislých znaků současně. U hřibovitých to znamená zkontrolovat rourky, barvu a tvar klobouku, zbarvení třeně, případnou síťku nebo tečkování, vůni a změnu barvy po naříznutí. U lupenatých hub je rozhodující výtrusný prach, barva lupenů, přítomnost prstenu, pochvy a způsob růstu — zda roste v trsech, nebo samostatně. Jeden znak nestačí. Dva nebo tři potvrzující znaky jsou minimum, čtyři jsou jistota.

Oblečení řešte podle počasí, ne podle toho, jak vypadá ráno z okna. V lese bývá o několik stupňů chladněji a vlhko. Dlouhé kalhoty a pevné boty s vzorkem jsou základ i v suchém létě — klíště a had se neptají, jestli jdete jen na hodinu. Světlá barva oblečení usnadňuje hledání klíšťat po návratu. Do kapsy patří kompas nebo mobil s offline mapou, ale hlavně buzola není spolehlivá, když ji držíte v ruce s košíkem. Naučte se orientovat podle terénu a slunce.

Další chybou je sbírat houby, které neznáte, nebo si myslet, že jedlá houba nemůže mít jedovatou podobu. Sbírejte jen to, co bezpečně poznáte na základě více znaků, ne jen podle barvy klobouku. Vždy houbu vyjměte celou, abyste viděli i třetí znak – prsten, pochvu nebo dužinu. Pokud si nejste jisti, nechte ji v lese. Riziko otravy je příliš vysoké na to, abyste experimentovali.

Domácí zpracování začněte co nejdříve. Hřib smrkový se hodí k sušení, ale i k přímé konzumaci. Klobouk nakrájejte na plátky silné asi půl centimetru, třeň zbavte zeminy a nakrájejte podélně. Sušte v tenké vrstvě při teplotě do 50 °C, dokud nejsou plátky suché jako papír. Usušené houby skladujte ve vzduchotěsné nádobě na tmavém a suchém místě. Čerstvé houby vydrží v chladničce maximálně dva dny. Před vařením je vždy krátce povařte a vodu slijte, tím odstraníte případné těžké kovy. Nikdy nepoužívejte houby, které jste si nejste na sto procent jisti.

Praktické rady: při sběru si vždy prohlédněte póry, třeň i dužninu. Pokud plodnice modrá a má červené póry, neberte ji. Nikdy nesbírejte houby, které neznáte na sto procent. Naučte se rozlišovat alespoň tři znaky satana – barvu pórů, barvu třeně a modrání dužniny. Nepoužívejte žádné „univerzální" testy, jako je vaření s cibulí nebo stříbrnou lžící, které nic neprokazují.

Hřib satan (Rubroboletus satanas) patří k našim nejnápadnějším hřibovitým houbám a zároveň k těm, které dokážou pořádně potrápit. Roste od června do září, nejčastěji v teplých vápencových oblastech, v listnatých lesích pod duby, buky nebo lipami. Vyznačuje se mohutným masitým kloboukem a tlustým třeněm, který už z dálky upoutá pozornost. Právě jeho vzhled svádí méně zkušené houbaře k domněnce, že drží v ruce jedlý hřib.

Záměna je nejčastější s hřibem kolodějem, který má také červené póry, ale roste vzácně a je rovněž jedovatý. Dále hrozí záměna s hřibem kovářem, ten má však hnědý klobouk a modrá jen mírně. Začátečníci často zaměňují satana s hřibem smrkovým nebo borovým, protože vidí „hřibovitý" tvar a nevšímají si barvy pórů. Právě proto je nutné při sběru vždy otočit plodnici a podívat se na spodní stranu klobouku.

Jak satana bezpečně rozpoznat Prvním vodítkem je barva klobouku. Bývá bělavý, šedobílý až světle okrový, někdy s nádechem dozelena, ale nikdy není hnědý jako pravý hřib. Povrch je matný, suchý, sametový, za vlhka mírně lepkavý. Druhým znakem je třeň: je krátký, zavalitý, v horní části žlutavý, dole přechází do výrazné karmínově červené. Třetím znakem je síťka na třeni, která je jemná a červená, ne bílá ani hnědá. Čtvrtým a nejdůležitějším znakem je barva pórů. U mladých plodnic jsou póry žluté, později oranžové a ve stáří až krvavě červené. Dužnina po rozříznutí velmi rychle modrá, což je u jedlých hřibů vzácné.

Nejčastější chyby: sběr v místech, kde houby nasákly škodliviny – podél frekventovaných silnic, v blízkosti skládek nebo na chemicky ošetřených plochách. Dále záměna s hřibem žlučovým, který je hořký a roste na podobných místech; poznáte ho podle růžových rourek a tmavé síťky na třeni. Chuťově zkazí celé jídlo, proto každou houbu před vařením ochutnejte špičkou jazyka – hořkost se projeví okamžitě. A poslední pravidlo: nesbírejte do igelitových tašek. Houby se v nich zapaří a zničí. Používejte prodyšný košík nebo látkovou tašku.

Nebezpečnost satana spočívá v těžkých zažívacích potížích. Obsahuje látky, které dráždí sliznici žaludku a střev. Příznaky se objevují už 30 minut až 2 hodiny po jídle: prudké zvracení, bolesti břicha, průjem, někdy i kolaps. U citlivých osob nebo dětí může dojít k vážnému průběhu vyžadujícímu lékařskou pomoc. Smrtelné otravy jsou sice vzácné, ale riziko podcenění je vysoké, protože někteří houbaři satana suší s domněnkou, že se otrava teplem zničí. To je omyl – toxiny jsou poměrně stabilní.