Když děti staví a házejí kostkami: učení hrou bez učebnic

Nejprve si udělejte reálný obrázek o vlastním používání telefonu. Týden si zapisujte, kdy a proč sáhnete po mobilu – u ranní kávy, při čekání na oběd, večer u televize. Zjistíte, že většina spouštěčů je rutinních, ne nezbytných. Pak si nastavte konkrétní pravidla, která zvládnete dodržet. Třeba žádný telefon u jídla, nebo první hodinu po příchodu z práce nechat mobil v tašce. Důležité je, aby pravidla platila pro všechny – dítě je vnímá jako férová, když vidí, že se týkají i vás.

Další praktická věc: zaveďte možnost půjčky od rodičů, ale s podmínkou vrácení. Pokud si dítě chce půjčit na něco, co nezbytně nepotřebuje, vysvětlete mu, že půjčka znamená závazek. Domluvte si splátky, které si může dovolit z kapesného. Tím ho učíte, že peníze nejsou zadarmo a že dluh se musí vracet. Ale pozor, půjčujte jen výjimečně. Časté půjčování vede k tomu, že dítě ztrácí motivaci šetřit.

První chyba rodičů: nahrazují chybějící peníze Nejčastější chybou je, že když dítě utratí všechno hned, rodiče mu peníze znovu dají. Tím se dítě nikdy nenaučí plánovat. Nechte ho pocítit důsledek. Pokud si nekoupilo nic na zbytek týdne, je to jeho volba. Můžete mu nabídnout, že si příští týden může rozvrhnout částku na více dní. Teprve když dítě samo přijde na to, že mu peníze došly předčasně, začne přemýšlet. Ukazujte mu, jak si rozdělit peníze do tří obálek: jedna na běžné výdaje, druhá na větší cíl, třetí na dárek pro někoho jiného.

Jak nastavit pravidla, která nebudou vypadat jako trest Začněte tím, že si sednete a společně vytvoříte „digitální ústavu" – seznam pravidel, která platí pro všechny v domácnosti. Nezahrnujte do toho jen teenagera, ale i sebe. Pokud vy sami u večeře koukáte do mobilu, vaše argumenty ztrácejí sílu. Domluvte se na konkrétních časech, kdy jsou telefony mimo dosah – třeba během jídla, při společných aktivitách nebo hodinu před spaním. Důležité je, aby měl teenager pocit, že má slovo, a aby pravidla platila pro všechny stejně.

Nezapomínejte na odměny. Když teenager dodrží dohodu a stráví bez telefonu celý večer, neberte to jako samozřejmost. Oceňte to – slovně, nebo společnou aktivitou. Naopak, pokud pravidla poruší, neřiďte se hned tresty. Dejte mu šanci to napravit, třeba tím, že si čas u obrazovky o hodinu zkrátí následující den. Důležité je, aby si uvědomil, že pravidla mají smysl, a ne že jsou to jen libovolné zákazy. Postupně pak můžete prodlužovat dobu bez digitálních technologií, až se z toho stane běžná součást rodinného života.

Než dítěti svěříte první kapesné, domluvte se na jasných pravidlech. Není důležité, kolik peněz dáte, ale jak s nimi bude zacházet. Stanovte pevný den výplaty, ideálně jednou týdně, aby si dítě vytvořilo rytmus. Vysvětlete mu, že kapesné není odměna za domácí práce ani nástroj trestu. Je to nástroj učení. Dítě by mělo vědět, že za tyto peníze odpovídá a že je nemá utratit všechny první den, i když to tak ze začátku určitě udělá.

Dalším častým důvodem je nesplnění podmínky věku. Nárok na zvýhodnění máte pouze do dovršení určitého věku dítěte – většinou do 18 let, případně do 26 let při studiu. Pokud dítě studuje, ale přeruší studium na dobu delší než zákonná hranice, nárok zaniká. Typickou chybou je, že rodič předpokládá, že se nárok obnoví automaticky po návratu ke studiu. Není tomu tak – je nutné opětovně podat daňové přiznání a doložit potvrzení o studiu. V praxi se to týká studentů, kteří na rok přeruší studium kvůli práci v zahraničí.

Základní podmínkou je, že dítě s vámi musí žít ve společné domácnosti. Tato podmínka se posuzuje přísně – nestačí, že dítě navštěvuje školu ve vašem bydlišti nebo že u vás tráví víkendy. Pokud dítě oficiálně bydlí u druhého rodiče a vy nemáte soudem potvrzenou svěřenou péči, nemůžete si zvýhodnění uplatnit. Typickou chybou je, že se rodiče na daňovém přiznání domluví ústně a každý si nárok uplatní – to ale zákon zakazuje. Před podáním přiznání si proto ověřte, kdo z vás má dítě v péči podle rozhodnutí soudu nebo dohody, která je úředně ověřená.

Učte dítě pracovat s cílem. Když si chce koupit dražší věc, pomozte mu spočítat, kolik týdnů musí šetřit. Nechte ho si to nakreslit nebo zapsat. Každý týden si může odškrtávat, kolik už má. Tím se učí trpělivosti a hodnotě peněz. Vyhněte se tomu, abyste mu cíl koupili sami, i když máte pocit, že je to pro něj důležité. Raději mu poraďte, kde může ušetřit, nebo jestli existuje levnější varianta. Ale nikdy nekupujte místo něj.